Ráno v kampusu - v rychlosti pres WIFI spot

OD CHTÍČE K REALIZACI

OD CHTÍČE K REALIZACI. Je to skoro až nemožné, že se to povedlo. Člověk si vymyslí místo kam by se chtěl podívat, utvoří si v sobě mikrosvět potencionálních zážitků, v němž momentálně žije a pracuje, zařizuje, jedná – poháněn motivací. Vůbec v tu chvíli nevadí, že seznam úkolů, které vedou k realizaci cíle, již přesahuje počet několika papírů velikosti A4. A ty seznamy se kupí a kupí.

Uběhlo již 8 měsíců od doby, kdy jsme zaslali první zprávy emailovou poštou do země, jež jsme si vysnili – do THAJSKA.  Z desítek odeslaných emailů do měsíce přišla odpověď jen na sporadickou část. Z odpovědi však vzniknul kontakt, z kontaktu další odpovědi a rozjela se plejáda korespondence a to nejen té elektronické, ale také papírové (která je na takovou vzdálenost zajímavá).

Postupně jsme z úplného nic vytvořili strukturu a vše dopadlo tak, že se podařilo, aby rektor naší univerzity a rektor univerzity na samém severu Thajska podepsali vzájemně smlouvu o spolupráci (a možné mobilitě studentů). Mobilita byla zařazena pod grant našeho ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Seznam úkolů se začal trochu měnit, začali přibývat povinnosti před odjezdem a najednou to bylo v mém případě dvojí zkouškové, klauzury, daňové přiznání, očkování, pojištění, podnikání, stavební řízení,…. Popsané archy TO DO listu se zdáli být nekonečné, až před samým odjezdem jsem proškrtával položky již jen podstatné. Některé věci se prostě nestihnou. Projdou okolo nás a zmizí – s termínem nebo bez.

Prostě platí to, že kdo je hnán motivací, chtíčem a přesvědčením, i nemalé překážky může zdolat. Nepříliš snadné cíle, jsou ty nejlepší cíle s pocitem satisfakce, důležité je se „neposrat“ hned v začátcích.

Loučení je kapitola sama o sobě, pamatuji si, že když jsem poprvé odjížděl na Sibiř v 16ltetech tehdy hledat Tunguzský meteorit ve skupině mladých lidí (studentů), ale také vědců z celé řady oborů, měl jsem pocit, že vše musím dokončit, se všemi se rozloučit a že bez toho není možné odjet.
Mezi tím byla celá řada loučení a cest směřujících na všechny světové strany a postupně čím dál tím více zjišťuji, že některé povinnosti jsou a také budou, nemají termíny. U loučení se moc věcí nezměnilo. Mám obrovskou radost z toho, že počet dobrých přátel se zvětšuje, alespoň mi to tak přišlo, když jsem prožíval loučení před tímto odjezdem.

Moc dlouho pryč nebudeme, opatrujte se tam u nás, mějte se rádi a občas dejte vědět.  My budeme dělat to samé a také vás máme rádi.

Všechny 3 lety během 24hodin byly bez problémů, jen měnící se počasí, klimatizace a tropické vedro s námi trochu zacloumalo. Spánek bude potřeba.
------------
Viděli jste film Avatar? Pamatujete si na ty obrovské stromy? Tak přesně uvnitř takového porostu jsme ubytováni, a co nejlepší na tom je, že je to v univerzitním kampusu.  Přemýšlíme nad tím, co všechno vydává ty podivné zvuky. Studenti tu jezdí na mopedech v uniformách a my nad tím vším jen ještě pořád nevěřícně kroutíme hlavou.

ZAČÍNÁME STUDOVAT V THAJSKU.


Ps: V pravém sloupci můžete zadat svou emailovou adresu a budou vám chodit příspěvky z tohoto blogu na email.  Další možnost je dole využít RSS kódů pro svou čtečku. Níže pod články s námi můžete krmit rybičky klikáním do jejich vod. Vpravo pak jsou také videa (jak se studuje v Thajsku) a níže struktura tohoto webu s výběrem měsíčních příspěvků.

Vyrážíme

Kdybychom vyšli, tak bychom šli opravdu dlouho.

Dle Google Maps, by cesta trvala přibližně 94 DNÍ a 21 HODIN,
byla by dlouhá 11 255km.

Google mi dokonce nabídl dvě možnosti, chápu, že jedna má být rychlejší,
ale jestli ujdu za 1 hodinu o 1690km více, tak to nevím ... .