Thajská společnost tradičně žádá, aby se každý Thajec stal na krátkou dobu svého života (nejlépe po absolvování školy před zahájením profesní kariéry nebo před sňatkem) mnichem. Chlapci či muži do 20ti let mohou vstoupit do sanghy jako novicové. Rodina získá velkou zásluhu, pokud jeden ze synů "oblékne roucho a vezme misku". Obvyklá doba ve watu (klášter) je tři měsíce. V dnešní době však mohou chlapci či muži strávit v kláštěře v mniškém hávu pouhý týden, aby získali mnišské zásluhy.
V Chiang Mai blízko naší univerzity jsem se zúčastnil této slavnosti, která sice trvá několik dní, kdy jsou chlapci oholeni a je pro ně připravován šat, navštěvují různá místa atp., ale v poslední den této slavnosti je vypraven průvod přes město, který je zakončen v chrámu.
V popředí průvodu jdou novicové (budoucí mniši), za nimi jejich příbuzní a dále všichni ti, kteří se chtějí zúčastnit této slavnosti. Během této slavnosti jsem zde byl jediný cizinec, o to více pro mne bylo vše exotičtější. Samotný obřad trval několik hodin a střídalo jej několik přestávek. Během hlavní přestávky se všichni mohli občerstvit u mnoha stánku podávající thajské speciality. Vše bylo kupodivu zadarmo a jak jsem se poté později dozvěděl, jídlo nebylo financováno vládou ani žádnou organizací, ale lidé z různých příspěvků či sami o sobě připravili obrovské množství jídla, od nudlí, rýže, polévek, masa, zmrzlin, nápojů, až po zeleninu a ovoce. Ač jsem nechtěl využívat jídel zdarma už jen ze samotného principu, stejně jsem se neubránil, a tak by každou chvíli někdo něco podstrčil do ruky, když obcházel dav, s gestikulací značící něco jako: "To je ode mne, je to výtečné, musíš to ochutnat.". Během půl hodiny jsem byl tak plný, že už jsem nemohl, ale odmítnout se nedalo, tak mi nezbývalo nic jiného, než se utéct mimo toto místo, kde jsem stejně dostal domácí čokoládovou zmrzlinu.
Oslavy se zúčastnilo i mnoho lidí z horských etnik, především Karenů, kteří některé své chlapce uváděli také do sanghy. Dav lidí tak byl díky lidem z horských etnik opravdu barevný a já si teprve v této chvíli uvědomil, že tradiční oblečení horských etnik, které vypadá na turistických místech jako lákadlo na turisty, je opravdu tím, co jak starší tak mladší lidé těchto etnik nosí nejen na takovéto slavnosti, ale také standardně během dne. Jejich oblečení, šperky, čepice, boty i prošívané tašky jsou úchvatné.
Slavnost probíhala pod celou řadou modliteb, státní hymnou Thajska a uváděla ji celá řada lidí a hodnostářů. Rodiče poté mohli přistoupit ke svým chlapcům a předat jim s úctou jejich oranžový šat. Rozloučit se s nimi a oplakat jejich odchod na týden, několik měsíců či déle. Chlapci po modlitbách si pak převlékli bílý šat určený pro tuto slavnost za šat oranžový.
Celou slavnost natáčelo několik dalších mnichů na kamery, které byly připojení na on-line přenos do televize.
Žádné komentáře:
Okomentovat