Mezinárodní konference o Forest Restoration Technique (Restoring Tropical Forest Ecosystems Concepts and Practice)

V těchto dnech jsme byli součástí skupiny lidí, která měla tu čest být na mezinárodní konferenci o lesním hospodaření v Thajsku. Konference a workshop trval celkem 3dny. Sjeli se na univerzitu v Chiang Mai lidé (ředitelé organizací, správci národních parků,…) z Indonésie, Austrálie, Kanady a z mnoha částí Thajska, aby mohli představit své organizaci týkající se ochrany ŽP, zalesňování, pěstování kávy, vytváření pracovních pozic v alternativním zemědělství, lesnictví a ochraně ŽP. Mezi účastníky byli i stoupenci WWF, PATT a dalších organizací. Tato skupina lidí nebyla nikterak velká, ale o to více byla tvořena odborníky a lidmi především z praxe různých zaměření a rozdílných států.   

Workshop navazoval na den přednášek a velmi zkráceně řečeno řešil možnosti zalesňování krajiny, či obnovování narušeného lesa, který není schopný se sám uzdravit po narušení nejčastěji lidským přičiněním. V národní parku Doi Suthep-Doi Pui, který je situován v horách mezi 1-2tis. nad mořem, jsme měli možnost exkurze do nitra pralesa s velmi fundovaným výkladem o místních lesích a jejich problémech. Procházeli jsme tak „mlžným“ pralesem na úpatí hor. Workshop, který trval celý den od rána do večera ve stanici podporované hned několika granty, mj. právě i WWF, Eden, atp., nám pomohl nahlédnout do problematiky lesnické školky, kde se připravují semena a sazenice pro následné setí a sázení na plochách po požáru či neuváženém zemědělství (a sním spojeného vypalování). Problematika získávání, zachování a udržení semen či sazenic tak, aby nedošlo k jejich zničení či uhynutí je více než dalekosáhlá. Celá řada faktorů ovlivňuje jejich přežití. 

Setkali jsme se také s velmi zajímavými možnostmi a koncepty, jak ještě více podpořit rychlejší zalesňování. Jedním z příkladů může být vytvoření bidýlek pro ptactvo na odlesněné ploše, vzhledem k tomu, že ptactvo přenáší semena mnoha způsoby, ale tím hlavním je obsah rostlinných semen ve výkalech, tak je více než vhodné, aby se ptáci zdržovali na bidýlkách nad odlesněnou půdou. Dalším ze způsobů je možnost přímého setí z letadla, ale tato praktika je velice drahá. Jedním z nových konceptů je vysazování sazeniček do upražené rýže, která by tvořila přírodní substrát namísto písku, tam kde není písek dostupný. Na výzkumné ploše také nechávají rostliny pod fóliovníkem zakryté měsíc bez zalévání a využívají tak jen evapotranspiraci (vypařování z listů) a následné srážení páry na vnitřní straně fólie a poté její skapání opět na sazenice. Je to jeden ze způsobů, jak ochránit sazenice, podpořit jejich růst, aniž bychom museli použít mnoho vody, např. v období sušších měsíců. 

Při uplatnění mnoha postupů může být les obnoven již po 8 letech. Po více jak 2 letech od vysazení již není pro laika poznat, že jde o plochu, která byla odlesněná.

Další zajímavostí je také využití mixu půdy z pralesa, arašídových slupek a vláken z ořechu kokosu jako substrátu pro vysazování sazeniček. 

„Stejně jako mnohé jiné země s hustým osídlením, zažívá i Thajsko obrovský tlak na své ekosystémy. Původní lesy dnes pokrývají zhruba 32% rozlohy země, což je v porovnání se 70% před přibližně padesáti lety poměrně málo. Rychlé odlesňování je důsledkem moderní doby a příklonu země k průmyslu, budování velkých měst a průmyslové těžby dřeva.

V roce 1989 byla v Thajsku zakázána veškerá těžba dřeva. Tento zákaz následoval po katastrofě z roku 1988, kdy stovky tun vykáceného dřeva uvolnily odlesněné svahy v provincii Surat Thani. Sesuvy půdy pohřbily celé vesnice, přičemž zahynulo více než sto lidí. Dnes je v Thajsku zakázané prodávat dřevo z thajských lesů, tento zákon však bohužel pouze nasměroval thajské těžební společnosti do sousedních zemí, kde se příliš nedbá na dodržování zákonů o ochraně ŽP.“ (lp)