Sloni z lesa na fotbale

Kdysi putoval po indočínských lesích ve velkých stádech a dnes patří mezi velmi ohrožený druh. Slon indický, který je menším "bráchou" slona afrického, byl kdysi velmi často využíván jako tažné zvíře a v historii sloužil i jako dopravní prostředek. Lidé jej v Thajsku často chovali a využívali při kulturních událostech. Slon se stal symbolem Thajska: pomáhal ve válkách, tahal klády z lesa, vozil královskou rodinu a vystupoval jako posvátné zvíře v hinduistických mýtech. 

V roce 1989 byla v Thajsku zakázána veškerá těžba dřeva. Najednou sloni, kteří byli využíváni jako tažná zvířata pro přepravu dřeva, neměli co na práci. Nezaměstnaní sloni - s mahauty (vodiči slonů), kteří jsou na nich závislí - se tak začali potulovat ulicemi thajských měst a žebrali.

Alternativou, o které bych se chtěl zmínit, jsou záchranné rezervace pro slony, které pomáhají díky turismu, získávat peníze na to, starat se o slony a zajistit jim i jejich mahautům práci. Pracovní sloni totiž pracují okolo 50ti let. Thajský zákon dokonce říká, aby byli sloni vypouštěni po dosažení 61let do volné přírody na odpočinek. Sloni žijí 80 roků a déle.

V těchto sloních rezervacích se sloni učí podobným povelům jako kdysi při těžbě dřeva. Vzhledem k tomu, že hlavní výdělek těchto rezervací (center) pochází z turismu. Museli se i sloni naučit novým povelům jako házet šipky, kopat do fotbalového míče, malovat, točit chobotem, zvedat nohy do všech stran atp. Dnes vypadají sloní centra jako návštěvnické atrakce podobné zoologickým zahradám. Jen se tu se slony můžete dostat do kontaktu a jsou tu jediným zvířetem ve středu zájmu. 

Obrovská brána, vstupné, golfová vozítka pro seniory, nákupy pamlsků, prodeje suvenýrů - to vše obklopuje i tato centra (většinu z nich) , stejně tak jako ostatní atrakce psané v mnoha bedekrech (průvodcích). 

Sloní představení začíná dopoledne koupelí v řece, poté se sloni přesunou se svými mahauty do místa podobné antickým divadlům a začíná show. Sloni společně nesou ceduli: "Welcome", poté tančí, kroutí se, běhají, zvedají se. Až začíná postupně i další vystoupení jako je zvedání klobouků, házení šipek na balónky, fotbalový zápas, malování štětcem na čtvrtku. Nutno říci, že většina těchto vystoupení má nádech vtipu a dokonalosti, když slon dokáže namalovat jeden z obrázků uvedený níže. Nejde ani tak o samotnou sloní tvořivost, ale o to, že slona ovládá jeho "pán" mahaut, který tahá za ucho různými směry a podává mu štětce s různými barvami, jde tedy o dokonalé souznění mahauta se svým slonem.

Samotná sloní rezervace v MAESA mi přišla přes očekávání nakonec docela dobrá. Možná to bylo tím, že jsme zde byli v době, kdy sem nejezdí narvané autobusy s turisty, že tato rezervace vlastně byla o něco prázdnější, a tak i více přírodnější. Samotná školka pro slony a odlehlejší části rezervace byly krásné, bylo to také tím, že 90% turistů vyrazilo na půlhodinový výlet v sedačce na sloním hřbetu po vyšlapané stezce okolo plotu rezervace. 

Pokud si člověk odmyslí skupinky turistů s kloboučky, kteří podávají sloním chobotnatcům bankovky a to především díky tomu, že je jejich mahautové neustále pobízejí, aby slintali a natahovali choboty po peněženkách, tak jde vlastně o docela dobré představení, plné ukázek mohutnosti síly těchto tvorů, ladnosti pohybů a stisku při malování štětcem a jejich snad doufejme možná  "ideální", ale určitě alternativní ochrany.

Pomalu mi přijde, že to, co je v životě alternativní, je vlastně docela dobré.